Kýly obecně

Kýla je stav, kdy do podkoží proniká část orgánů dutiny břišní otvorem v břišní stěně – kýlní brankou.

Základní rozdělení

Kýly dělíme na kýly vrozené, které vznikají nedokončeným vývojem břišní stěny, kdy již při narození zůstává v některém místě otvor v břišní stěně. Nejčastěji se jedná o kýlu pupeční, nebo tříselnou. Tyto kýly mohou s růstem dítěte spontánně vymizet, nebo je nutné je operačně odstranit. Záleží vždy na velikosti kýly a problémech, které působí.

Příčina vzniku

Získané kýly pak vznikají v závislosti na zvýšeném nitrobřišním tlaku. Nejčastěji je jejich příčinou nadváha, těhotenství,, onemocnění, při kterých dochází k nárůstu objemu dutiny břišní – některá nádorová onemocnění, cirhoza jater a podobně.
Důležitým faktorem je také velká fyzická zátěž.

Lokalizace

Typickou lokalizací břišních kýl jsou zejména třísla a pupek. Tříselná kýla postihuje častěji muže, pupeční naopak ženy.
Dále se mohou vyskytovat kýly i v dalších místech, jako například nad pupkem ve střední čáře, ale také na boku, nebo poměrně často kýly v jizvě po předchozí operaci.

Příznaky

Základním projevem kýly není většinou bolest, ale vyklenutí na břišní stěně, které lze často v klidu opět zatlačit zpět do břicha a vyhmatat pak i okraj kýlní branky. Bolest bývá spíš projevem tvořících se, nebo malých kýl, kdy se do kýlní branky tlačí větší obsah kýly a dochází tak k jeho “skřípání” Typická je pak bolest zejména při zátěži, nebo například v určité poloze – v třísle v sedě a podobně.
Dalším projevem mohou být zažívací potíže, jako je plynatost, nebo problémy s vyprazdňováním.

Diagnostika

Diagnostika je vždy založena především na odborném chirurgickém vyšetření. Zkušený chirurg je schopen vyhmatat i malou kýlu a její branku a stanovit tak diagnozu. Mezi pomocná vyšetření pak patří zobrazovací metody – zejména ultrazvuk, které dokáží odhalit i velmi malou kýlu, nebo jsou naopak používány k přesnějšímu mapování u extrémně velkých kýl, zejména kýl v jizvě. Zde je pak třeba, před eventuelní operací posoudit i objem kýly v poměru k objemu dutiny břišní. K tomu je využíváno CT vyšetření, nebo magnetická resonance.